Jaroslav Vrchlický - Píseň

Czech

Píseň

Jak lilje byla, která z vlny
svůj vonný kalich vynoří,
a na níž v perleť měsíc plný
svou jasnou slzou zahoří.
 
Já bál se rozdechnout ji zcela,
jen zdaleka a potají
jsem tkal jí lásky sen kol čela
a kolébal ji do bájí.
 
A teď, kdy mým to štěstí všecko,
ten úsměv její, nebes div,
ta žena, lilje, anděl, děcko —
jsem bázlivý tak jako dřív.
 
Submitted by Imvisible on Fri, 13/10/2017 - 10:41
Thanks!
Jaroslav Vrchlický: Top 5
Comments