Charles Baudelaire - Moesta et errabunda (Czech translation)

French

Moesta et errabunda

 
Dis-moi, ton coeur parfois s'envole-t-il, Agathe,
Loin du noir océan de l'immonde cité,
Vers un autre océan où la splendeur éclate,
Bleu, clair, profond, ainsi que la virginité ?
Dis-moi, ton coeur parfois s'envole-t-il, Agathe ?
 
La mer, la vaste mer, console nos labeurs !
Quel démon a doté la mer, rauque chanteuse
Qu'accompagne l'immense orgue des vents grondeurs,
De cette fonction sublime de berceuse ?
La mer, la vaste mer, console nos labeurs !
 
Emporte-moi, wagon ! enlève-moi, frégate !
Loin ! loin ! ici la boue est faite de nos pleurs !
- Est-il vrai que parfois le triste coeur d'Agathe
Dise : Loin des remords, des crimes, des douleurs,
Emporte-moi, wagon, enlève-moi, frégate ?
 
Comme vous êtes loin, paradis parfumé,
Où sous un clair azur tout n'est qu'amour et joie,
Où tout ce que l'on aime est digne d'être aimé,
Où dans la volupté pure le coeur se noie !
Comme vous êtes loin, paradis parfumé !
 
Mais le vert paradis des amours enfantines,
Les courses, les chansons, les baisers, les bouquets,
Les violons vibrant derrière les collines,
Avec les brocs de vin, le soir, dans les bosquets,
- Mais le vert paradis des amours enfantines,
 
L'innocent paradis, plein de plaisirs furtifs,
Est-il déjà plus loin que l'Inde et que la Chine ?
Peut-on le rappeler avec des cris plaintifs,
Et l'animer encor d'une voix argentine,
L'innocent paradis plein de plaisirs furtifs ?
 
Submitted by Guernes on Mon, 29/08/2016 - 19:31
Align paragraphs
Czech translation

Moesta et errabunda (Vítězslav Nezval)

Versions: #1#2
Ó řekni, Agáto, tvé srdce někdy lítá
pryč od velkoměsta a jeho kalných stok
nad jiný oceán, kde nádhera je vítá,
kde čistá jasná modř si protahuje bok?
Ó řekni, Agáto, tvé srdce někdy lítá?
 
Ach, moře utiší nás vždycky při práci!
Kdo dal té zpěvačce, jež vždy je ochraptěna,
za varhan, za větrů, již temně burácí,
dar ukolébávat jak milující žena?
Ach, moře utiší nás vždycky při práci!
 
Ať odveze mne vlak, buď zdráva, plachetnice!
Pryč odtud daleko! Pryč od slz, od bláta!
- Je pravda, Agáto, že říkáš doma klice:
ach ujet výčitkám, kéž je tu fregata,
ať odveze mne vlak, buď zdráva, plachetnice?
 
Ó, jak je daleko ten šťastný, vonný ráj,
kde v záři blankytu je láska, radost, snění,
kde vše, co milujem, je dobré, jak ten kraj,
kde srdce utápí se v čistém okouzlení!
Ó, jak je daleko ten šťastný, vonný ráj!
 
Však zelenavý ráj, ráj našich dětských lásek,
běh písně, polibky a vonné kytice,
hlas houslí, chvějící se za vrcholky pasek,
džbán vína, večery a lesní silnice,
- však zelenavý ráj, ráj našich dětských lásek,
 
ten nevinný náš ráj, ten krásyplný svět
je dál než Indie, je dále nežli Čína?
Což lze jej oživit a zavolati zpět
svým nářkem, ve kterém se dětství rozvzpomíná,
ten nevinný náš ráj, ten krásyplný svět?
 
© Christian Guernes
Submitted by Guernes on Mon, 29/08/2016 - 19:36
Author's comments:

Překlad - Vítězslav Nezval

Comments