Le cygne (traduzione in Ceco)
Francese
Francese
A
A
Le cygne
A Victor Hugo.
I
Andromaque, je pense à vous ! Ce petit fleuve,
Pauvre et triste miroir où jadis resplendit
L'immense majesté de vos douleurs de veuve,
Ce Simoïs menteur qui par vos pleurs grandit,
A fécondé soudain ma mémoire fertile,
Comme je traversais le nouveau Carrousel.
Le vieux Paris n'est plus (la forme d'une ville
Change plus vite, hélas ! que le coeur d'un mortel) ;
Je ne vois qu'en esprit, tout ce camp de baraques,
Ces tas de chapiteaux ébauchés et de fûts,
Les herbes, les gros blocs verdis par l'eau des flaques,
Et, brillant aux carreaux, le bric-à-brac confus.
Là s'étalait jadis une ménagerie ;
Là je vis, un matin, à l'heure où sous les cieux
Froids et clairs le travail s'éveille, où la voirie
Pousse un sombre ouragan dans l'air silencieux,
Un cygne qui s'était évadé de sa cage,
Et, de ses pieds palmés frottant le pavé sec,
Sur le sol raboteux traînait son blanc plumage.
Près d'un ruisseau sans eau la bête ouvrant le bec
Baignait nerveusement ses ailes dans la poudre,
Et disait, le coeur plein de son beau lac natal :
" Eau, quand donc pleuvras-tu ? quand tonneras-tu, foudre ?"
Je vois ce malheureux, mythe étrange et fatal,
Vers le ciel quelquefois, comme l'homme d'Ovide,
Vers le ciel ironique et cruellement bleu,
Sur son cou convulsif tendant sa tête avide,
Comme s'il adressait des reproches à Dieu !
II
Paris change ! mais rien dans ma mélancolie
N'a bougé ! palais neufs, échafaudages, blocs,
Vieux faubourgs, tout pour moi devient allégorie,
Et mes chers souvenirs sont plus lourds que des rocs.
Aussi devant ce Louvre une image m'opprime :
Je pense à mon grand cygne, avec ses gestes fous,
Comme les exilés, ridicule et sublime,
Et rongé d'un désir sans trêve ! et puis à vous,
Andromaque, des bras d'un grand époux tombée,
Vil bétail, sous la main du superbe Pyrrhus,
Auprès d'un tombeau vide en extase courbée ;
Veuve d'Hector, hélas ! et femme d'Hélénus !
Je pense à la négresse, amaigrie et phtisique,
Piétinant dans la boue, et cherchant, l'oeil hagard,
Les cocotiers absents de la superbe Afrique
Derrière la muraille immense du brouillard ;
A quiconque a perdu ce qui ne se retrouve
Jamais, jamais ! à ceux qui s'abreuvent de pleurs
Et tètent la douleur comme une bonne louve !
Aux maigres orphelins séchant comme des fleurs !
Ainsi dans la forêt où mon esprit s'exile
Un vieux Souvenir sonne à plein souffle du cor !
Je pense aux matelots oubliés dans une île,
Aux captifs, aux vaincus !... à bien d'autres encor !
Pubblicato da 
Guernes 2016-09-04
Guernes 2016-09-04Ultima modifica Guernes 2016-09-25
Guernes 2016-09-25
traduzione in CecoCeco
Labuť
Viktoru Hugovi
I
Vzpomínám na tebe, vznešená Andromaché!
- Ta říčka, zrcátko, v němž plála velebnost
tvé vdoví bolesti, přes všechen žal tak plaché,
ten lživý Simoeis, jenž kdys tvým pláčem rost',
mou paměť úrodnou oplodnil nenadále,
když jsem se dneska bral přes nový Carrousel.
- Je stará Paříž pryč, vzhled měst se mění stále
a mnohem rychleji než lidské srdce, žel!
Již jenom v duchu zřím ty boudy, co tu stály,
ty dříky sloupoví a hrubé hlavice,
ty brány, balvany, jež v loužích zelenaly,
a cetky, zářící na dlážkách ulice.
Na tomto místě zde stál zvěřinec v tom čase.
Zde kdes jsem ve chvíli, kdy za mizící tmy
pod chladnou oblohou se budí práce zase,
kdy chrlí v klidný vzduch svůj orkán rasovny,
pad' náhle na labuť, jež prchla z klece temné,
a nohou dlanitou trouc suché dlaždice,
vláčela ulicí své peří velejemné.
Do stroužky bez vody zobákem noříc se
a křídla koupajíc si v prachu, lkala v stesku,
v svém srdci jezero, svůj krásný rodný kraj:
"Kdy, vodo, budeš dštít, kdy budeš blýskat, blesku?"
Vidím ji, nešťastnou, fatální divnou báj,
jak ovidiovsky, krk napínajíc dlouze,
v výsměšné obloze bezcitných blankytů
potichu vztahuje svou hlavu v smutné touze,
jako by Bohu cos snad vyřítala tu!
II
Jak Paříž mění se, tak nic mé smutné snění!
Paláce, lešení, předměstí, brány, val,
vše, všechno se mi tu hned v jinotaje mění,
a moje vzpomínky jsou věru těžší skal.
Před Louvrem tísní mě též jeden obraz známý:
má labuť šílená, svým steskem sžíraná,
směšná a vznešená jak exulanti sami,
a potom také ty, ty Andromaché ctná,
padnuvši z náruče slavného chotě v ruce
zpupnému Pyrrhovi tak jako sprostý skot,
u hrobu prázdného se sklánějící v muce,
ty, Hektorova dřív, teď Helenova choť!
A pak i černoška, jež schází na úbytě
a blátem cupitá a plaše vyhlíží
zářivou Afriku a palmovníky skryté
za širou stěnou mhy, jež z kalných nebes mží.
A ti, kdo pozbyli, co nezískají více,
kdo v slzách topí se a ssají Bolest svou,
jak dobrou vlčici ji chtivě dumlajíce!
Hubené siroty, jež jako květy schnou!
Tak v lese, kam můj duch se utíká vždy znovu,
má stará Vzpomínka jak nářek rohu zní!
Sním o námořnících, zůstavších na ostrovu,
podlehlých, zajatých ... i jiných, blízkých mi!
| Grazie! ❤ |  |  |
Pubblicato da Guernes 2016-09-18
Guernes 2016-09-18✕
Traduzioni di “Le cygne”
Ceco
Charles Baudelaire: 3 più popolari
| 1. | Enivrez-vous |
| 2. | Les Litanies de Satan |
| 3. | L'albatros |
Commenti fatti
Music Tales
Read about music throughout history
Vidéo - Alain Finkielkraut