Lesbos (traduzione in Ceco)
Francese
Francese
A
A
Lesbos
Mère des jeux latins et des voluptés grecques,
Lesbos, où les baisers, languissants ou joyeux,
Chauds comme les soleils, frais comme les pastèques,
Font l'ornement des nuits et des jours glorieux,
Mère des jeux latins et des voluptés grecques,
Lesbos, où les baisers sont comme les cascades
Qui se jettent sans peur dans les gouffres sans fonds,
Et courent, sanglotant et gloussant par saccades,
Orageux et secrets, fourmillants et profonds;
Lesbos, où les baisers sont comme les cascades!
Lesbos, où les Phrynés l'une l'autre s'attirent,
Où jamais un soupir ne resta sans écho,
À l'égal de Paphos les étoiles t'admirent,
Et Vénus à bon droit peut jalouser Sapho!
Lesbos où les Phrynés l'une l'autre s'attirent,
Lesbos, terre des nuits chaudes et langoureuses,
Qui font qu'à leurs miroirs, stérile volupté!
Les filles aux yeux creux, de leur corps amoureuses,
Caressent les fruits mûrs de leur nubilité;
Lesbos, terre des nuits chaudes et langoureuses,
Laisse du vieux Platon se froncer l'oeil austère;
Tu tires ton pardon de l'excès des baisers,
Reine du doux empire, aimable et noble terre,
Et des raffinements toujours inépuisés.
Laisse du vieux Platon se froncer l'oeil austère.
Tu tires ton pardon de l'éternel martyre,
Infligé sans relâche aux coeurs ambitieux,
Qu'attire loin de nous le radieux sourire
Entrevu vaguement au bord des autres cieux!
Tu tires ton pardon de l'éternel martyre!
Qui des Dieux osera, Lesbos, être ton juge
Et condamner ton front pâli dans les travaux,
Si ses balances d'or n'ont pesé le déluge
De larmes qu'à la mer ont versé tes ruisseaux?
Qui des Dieux osera, Lesbos, être ton juge?
Que nous veulent les lois du juste et de l'injuste ?
Vierges au coeur sublime, honneur de l'archipel,
Votre religion comme une autre est auguste,
Et l'amour se rira de l'Enfer et du Ciel!
Que nous veulent les lois du juste et de l'injuste?
Car Lesbos entre tous m'a choisi sur la terre
Pour chanter le secret de ses vierges en fleurs,
Et je fus dès l'enfance admis au noir mystère
Des rires effrénés mêlés aux sombres pleurs;
Car Lesbos entre tous m'a choisi sur la terre.
Et depuis lors je veille au sommet de Leucate,
Comme une sentinelle à l'oeil perçant et sûr,
Qui guette nuit et jour brick, tartane ou frégate,
Dont les formes au loin frissonnent dans l'azur;
Et depuis lors je veille au sommet de Leucate,
Pour savoir si la mer est indulgente et bonne,
Et parmi les sanglots dont le roc retentit
Un soir ramènera vers Lesbos, qui pardonne,
Le cadavre adoré de Sapho, qui partit
Pour savoir si la mer est indulgente et bonne!
De la mâle Sapho, l'amante et le poète,
Plus belle que Vénus par ses mornes pâleurs!
— L'oeil d'azur est vaincu par l'oeil noir que tachète
Le cercle ténébreux tracé par les douleurs
De la mâle Sapho, l'amante et le poète!
— Plus belle que Vénus se dressant sur le monde
Et versant les trésors de sa sérénité
Et le rayonnement de sa jeunesse blonde
Sur le vieil Océan de sa fille enchanté;
Plus belle que Vénus se dressant sur le monde!
— De Sapho qui mourut le jour de son blasphème,
Quand, insultant le rite et le culte inventé,
Elle fit son beau corps la pâture suprême
D'un brutal dont l'orgueil punit l'impiété
De celle qui mourut le jour de son blasphème.
Et c'est depuis ce temps que Lesbos se lamente,
Et, malgré les honneurs que lui rend l'univers,
S'enivre chaque nuit du cri de la tourmente
Que poussent vers les cieux ses rivages déserts.
Et c'est depuis ce temps que Lesbos se lamente!
Pubblicato da 
makis17 2015-08-05
makis17 2015-08-05
traduzione in CecoCeco
Lesbos
Kolébko římských her a řeckých rozkošností,
Lesbe, tak slavný sny svých nocí jako dnů,
jež zdobí polibky, mdlé, plné horoucnosti,
se žárem paprsků a s chladem melounů,
kolébko římských her a řeckých rozkošností,
Lesbe, kde polibky jsou jako vodopády,
jež vrhají se v hloub bez všeho zděšení
a pádí za nářku a klokotavé vády,
tajemné, bouřlivé a plné hemžení,
Lesbe, kde polibky jsou jako vodopády,
Lesbe, kde vzájemně se Fryné přitahují,
kde na nejtišší vzdech se echo ozývá,
věz, roje hvězd se ti jak Pafu obdivují,
má proč být Venuše na Sapho žárliva,
Lesbe, kde vzájemně se Fryné přitahují,
Lesbe těch nocí mdlých, jež horkostí jsou známy,
v nichž - planá rozkoši! - si ve svém zrcadle
laskají tělem žen vděk dospělosti panny
se zraky, jež jim žhnou, do důlků zapadlé,
Lesbe těch nocí mdlých, jež horkostí jsou známy,
nechť Platon mračí zrak v své přísné hrdopýše,
usmíříš nebesa přemírou laskání,
rozkošný ostrove, vladaři sladké říše,
a stálým hledáním za miliskování.
Nechť Platon mračí se v své přísné hrdopýše!
Usmíříš nebesa mukami bez úlevy,
jež jsou již souzena všem srdcím dychtivým,
toužícím mimo svět, nám známý, za úsměvy,
kdes v jiných nebesích se mihnuvšími jim.
Usmíříš nebesa mukami bez úlevy!
Ach, který bůh by, tě chtěl soudit, Lesbe drahý,
a zavrhnout tvou skráň, tak zbledlou tíhou děl,
když neodvážily ty jeho zlaté váhy
spoušť slz, cos potoky do moře odváděl?
Ach, který bůh by tě chtěl soudit, Lesbe drahý?
Co dí nám zákony, nechť bezpráví či práva?
Ó panny vznešené, vy archipelu cti,
váš kult je ctihodný jak jiný, buď mu sláva,
a láska na peklo či nebe nemyslí.
- Co dí nám zákony, nechť bezpráví či práva?
On Lesbos vybral si tu ze všech právě mne, mne,
k slavení tajemství svých panen kvetoucích,
a já již v mládí žil té mysterii temné,
ve které temný pláč se mísí v divý smích.
On Lesbos vybral si tu ze všech právě mne, mne,
a já to od těch čas již hlídám na Leukatu
jak bystrooká stráž, jež ve dne v noci bdí,
číhajíc na brigu anebo na fregatu,
jež v dálkách na nebi se svými tvary chví,
a já to od těch čas již hlídám na Leukatu,
chtě zvědět, zdali je to moře přece milé
a jednou zvečera za temných vzlyků skal
vyplaví na Lesbos, jenž odpouští hřích chvíle,
mrtvolu Sapho, té, jež vydala se v dál,
chtíc zvědět, zdali je to moře přece milé,
Sapho, té básnířky, mužatky, milovnice,
sličnější Venuše bledými skráněmi.
Blankytné oči zmoh' zrak černé zřítelnice,
vsazený v temný kruh vyrytý strázněmi
Sapho, té básnířky, mužatky, milovnice!
- Sličnější Venuše, jež je tak zbožňována,
nad světem pnoucí se a dštící jas a třpyt
své plavé mladosti na starce Okeana,
jenž je svou vznešenou a krásnou dcerou zpit.
Sličnější Venušc, jež je tak zbožňována!
Sapho, jež zemřela ten den, kdy rouhala se,
kdy dala, hanobíc kult nových obřadů,
své tělo panenské, žel, v celé jeho kráse
na pospas pyšnivci, jenž ztrestal proradu
Sapho, jež zemřela ten den, kdy rouhala se.
A od té doby to tak Lesbos lká, pln hoře,
a přes pocty, jež svět mu vzdává zpěvem svým,
se denně opájí za noci rykem bouře,
vrhaným k nebesům skalnatým pobřežím.
A od té doby to tak Lesbos lká, pln hoře!
| Grazie! ❤ |  |  |
Pubblicato da 
Guernes 2016-09-04
Guernes 2016-09-04✕
Traduzioni di “Lesbos”
Ceco
Charles Baudelaire: 3 più popolari
| 1. | Enivrez-vous |
| 2. | Les Litanies de Satan |
| 3. | L'albatros |
Commenti fatti
Music Tales
Read about music throughout history
Tous droits réservés © Christian Guernes (pour les traductions en français, sauf indication contraire ; lien vers le source, indication du commentaire,etc.)