✕
Originaltexter
À celle qui est trop gaie
Ta tête, ton geste, ton air
Sont beaux comme un beau paysage ;
Le rire joue en ton visage
Comme un vent frais dans un ciel clair.
Le passant chagrin que tu frôles
Est ébloui par la santé
Qui jaillit comme une clarté
De tes bras et de tes épaules.
Les retentissantes couleurs
Dont tu parsèmes tes toilettes
Jettent dans l'esprit des poètes
L'image d'un ballet de fleurs.
Ces robes folles sont l'emblème
De ton esprit bariolé ;
Folle dont je suis affolé,
Je te hais autant que je t'aime !
Quelquefois dans un beau jardin
Où je traînais mon atonie,
J'ai senti, comme une ironie,
Le soleil déchirer mon sein,
Et le printemps et la verdure
Ont tant humilié mon cœur,
Que j'ai puni sur une fleur
L'insolence de la Nature.
Ainsi je voudrais, une nuit,
Quand l'heure des voluptés sonne,
Vers les trésors de ta personne,
Comme un lâche, ramper sans bruit,
Pour châtier ta chair joyeuse,
Pour meurtrir ton sein pardonné,
Et faire à ton flanc étonné
Une blessure large et creuse,
Et, vertigineuse douceur !
À travers ces lèvres nouvelles,
Plus éclatantes et plus belles,
T'infuser mon venin, ma sœur !
Inskickad av 
makis17 2015-07-26
makis17 2015-07-26Översättning
Té, která je příliš veselá
Tvá hlava, úsměv, posunky
jsou krásné jako krásné kraje;
a na tváři ti úsměv hraje
jak vánek modrem bez skvrnky.
Toho, kdo věčně nerudný je,
musí tvé zdraví oslnit,
když tryská ti jak zvláštní třpyt
z ramenou, paží, krku, šíje.
Barvy podobné výkřiku,
kterýmí krášlíš toaletu,
jsou jako velký balet květů
v imaginaci básníků.
Symbol strakaté duše vidím
v tom, jak jsi pestře oděná;
po tobě šílím, šílená,
miluji tě, jak nenávidím.
V krásných sadech, ne poprvé,
kam jsem se dovlek apaticky,
jsem cítil jak mi, ironicky,
slunce drásá hruď do krve.
Duši zdeptalo jaro mně tu
šťavnatostí své úrody,
že nestydatost Přírody
jsem potrestal na jednom z květů.
A často jsem chtěl jako had,
když chvíle slastí odbíjela,
se tmou k pokladům tvého těla
zbaběle tiše vyšplhat
a potrestat ty šťastné údy,
zdrtit prs, jenž byl zproštěn vin,
a hluboko rozdrásat klín,
ranou zející, zjihlý, rudý,
a pak, zázračná slasti! hned,
jak otevřeš rty, nové, sladší,
úchvatnější - jen chvilka stačí ti -
vstřiknout, sestro, ten můj jed!
Přeložil Vladimír Mikeš
Guernes✕
Charles Baudelaire: Topp 3
| 1. | Enivrez-vous |
| 2. | Les Litanies de Satan |
| 3. | L'albatros |
Kommentarer
Russia is waging a disgraceful war on Ukraine. Stå med Ukraina!
Om översättaren
https://www.youtube.com/watch?v=-nYsKvYRq2E&ebc=ANyPxKocaVHEemwzIX1rEZnq...