✕
Оригинални текстови
La danse macabre
À Ernest Christophe
Fière, autant qu'un vivant, de sa noble stature,
Avec son gros bouquet, son mouchoir et ses gants,
Elle a la nonchalance et la désinvolture
D'une coquette maigre aux airs extravagants.
Vit-on jamais au bal une taille plus mince ?
Sa robe exagérée, en sa royale ampleur,
S'écroule abondamment sur un pied sec que pince
Un soulier pomponné, joli comme une fleur.
La ruche qui se joue au bord des clavicules,
Comme un ruisseau lascif qui se frotte au rocher,
Défend pudiquement des lazzi ridicules
Les funèbres appas qu'elle tient à cacher.
Ses yeux profonds sont faits de vide et de ténèbres,
Et son crâne, de fleurs artistement coiffé,
Oscille mollement sur ses frêles vertèbres.
Ô charme d'un néant follement attifé.
Aucuns t'appelleront une caricature,
Qui ne comprennent pas, amants ivres de chair,
L'élégance sans nom de l'humaine armature.
Tu réponds, grand squelette, à mon goût le plus cher !
Viens-tu troubler, avec ta puissante grimace,
La fête de la Vie ? ou quelque vieux désir,
Éperonnant encor ta vivante carcasse,
Te pousse-t-il, crédule, au sabbat du Plaisir ?
Au chant des violons, aux flammes des bougies,
Espères-tu chasser ton cauchemar moqueur,
Et viens-tu demander au torrent des orgies
De rafraîchir l'enfer allumé dans ton coeur ?
Inépuisable puits de sottise et de fautes !
De l'antique douleur éternel alambic !
À travers le treillis recourbé de tes côtes
Je vois, errant encor, l'insatiable aspic.
Pour dire vrai, je crains que ta coquetterie
Ne trouve pas un prix digne de ses efforts ;
Qui, de ces coeurs mortels, entend la raillerie ?
Les charmes de l'horreur n'enivrent que les forts !
Le gouffre de tes yeux, plein d'horribles pensées,
Exhale le vertige, et les danseurs prudents
Ne contempleront pas sans d'amères nausées
Le sourire éternel de tes trente-deux dents.
Pourtant, qui n'a serré dans ses bras un squelette,
Et qui ne s'est nourri des choses du tombeau ?
Qu'importe le parfum, l'habit ou la toilette ?
Qui fait le dégoûté montre qu'il se croit beau.
Bayadère sans nez, irrésistible gouge,
Dis donc à ces danseurs qui font les offusqués :
« Fiers mignons, malgré l'art des poudres et du rouge,
Vous sentez tous la mort ! Ô squelettes musqués,
Antinoüs flétris, dandys, à face glabre,
Cadavres vernissés, lovelaces chenus,
Le branle universel de la danse macabre
Vous entraîne en des lieux qui ne sont pas connus !
Des quais froids de la Seine aux bords brûlants du Gange,
Le troupeau mortel saute et se pâme, sans voir
Dans un trou du plafond la trompette de l'Ange
Sinistrement béante ainsi qu'un tromblon noir.
En tout climat, sous tout soleil, la Mort t'admire
En tes contorsions, risible Humanité,
Et souvent, comme toi, se parfumant de myrrhe,
Mêle son ironie à ton insanité ! »
Поставио/ла: 
Guernes У: 2016-09-04
Guernes У: 2016-09-04Последњи пут уредио/ла 
annabellanna у 2018-12-30
annabellanna у 2018-12-30Превод
Umrlčí tanec
Ernestu Christophovi
Na ušlechtilý vzrůst je, jako živý, pyšná,
ta s rukavičkami, šátkem a kyticí,
v své nonšalantnosti o svět jak bezostyšná,
vyzáblá koketa pramálo dbající.
Viděl kdo tenčí pás? Královská šíře róby,
až příliš přehnané a plné pentliček,
spadává na vyschlou nožku, již tísní, zdobí
jako květ hezoučký, parádní střevíček.
Na klíčních kostech hmyz hemží se nezáludně
jak vilný pramínek, troucí se o skálu,
truchlivé půvaby, jež rád by ukryl cudně,
chrání tu před vtipy nestoudných dloubalů.
Z temnot a prázdnoty jsou hluboké ty oči,
a lebka pod kvítím, jež chřadne, uvadá,
na křehkých obratlích sem tam se kývá, točí,
ó kouzlo nicoty, jak směšná paráda!
Někdo se odvrátí tak jako od nestvůry,
to ten, jejž opájí jen tělo prokleté,
jenž lepost nechápe člověčí armatury.
Mně však jsi po chuti nade vše, Skelete!
Šklebem, jenž působí tak hrozně, slavnost Žití
jdeš uvést ve zmatek? Či stará choutka štve,
ty lehkověrnice, tvou kostru, která cítí
doposud její trn, na sabat Rozkoše?
To doufáš září svěc a hudbou zahnat muka
své můry výsměšné v bláhovém domnění,
že požár pekelný, jímž tvoje srdce puká,
ochladí přívaly a proudy hýření?
Ty věčná retorto mučivých delirií!
Ty studno bezedná poklesků, vilnosti!
Zřím zprohýbanými mřížemi žeber zmiji,
jak ještě bloudí tam v své nenasytnosti.
Bojím se, po pravdě, že nikdo neocení
úporné úsilí tvé koketérie.
V těch srdcích smrtelných na žerty chuti není.
Vždyť jenom silného kouzlo hrůz opije!
Z tvých očí zejících, jež vidinami děsí,
jde závrať, rozumný tanečník dáví až
a cítí hořký hnus, kdykoli vzpomene si,
jak zuby třiceti se věčně usmíváš.
A přec - kdo netiskne kostlivce k srdci svému,
kdo z věci patřící už hrobu nesílí?
Což tolik záleží na šatech, na parfému?
Štítivec myslívá, že on je spanilý.
Ó ženská, beznosá, svůdná co každá jiná,
rci všem, jež uráží držet tě v objetí:
"Vy pyšní hezouni, smrdí z vás umrlčina,
přes pudr, přes šminky, přes pižmo! Skeleti,
povadlí krasavci, šviháci hlavy holé,
mrtvoly s glazurou, plesniví svůdníci,
ten tanec umrlčí vás všechny v jednom kole
v končiny neznámé unáší křepčící!
Od chladné Seiny až k horkému Gangu z reje
ta cháska smrtelná nevyjde, prokleta,
nevidí na stropě díru, z níž pro strach zeje
už trouba andělská jak černá mušketa.
Kdekoli pod sluncem, kde směšné Lidství svíjí
se v posunčině své, Smrt žasne - jaká spřež!
a s jeho šílením mísí svou ironii,
vonnými oleji se napouštějíc též!"
✕
Charles Baudelaire: Топ 3
| 1. | Enivrez-vous |
| 2. | Les Litanies de Satan |
| 3. | L'albatros |
Коментари
О преводиоцу
